A1 až C1 ve firemní praxi. Jazyková úroveň zaměstnanců. Jakou úroveň zaměstnanci reálně potřebují?
„Potřebujeme angličtinu minimálně B2.“ Taková věta se běžně objevuje v pracovních inzerátech, požadavcích manažerů i v zadáních firemních jazykových kurzů. Jenže co přesně znamená B2 pro obchodníka, technika nebo projektového manažera? Dokáže člověk na B2 odprezentovat produkt, vyřešit reklamaci nebo vyjednat termín? A znamená B1 automaticky, že to nezvládne?
Jazyková úroveň zaměstnanců je užitečné měřítko. Pro firmu ale získává skutečný význam teprve ve chvíli, kdy ji přeložíme do konkrétních pracovních situací.
Úrovně nejsou známky
Společný evropský referenční rámec pracuje se šesti úrovněmi A1 až C2. Jejich smyslem není člověka oznámkovat — rámec popisuje, co už člověk v jazyce dokáže udělat, a rozlišuje přitom různé komunikační činnosti: porozumění, samostatný projev, interakci i zprostředkování informací. Podrobné definice máme na stránce Jazykové úrovně a v článku Jazykové úrovně dle Společného evropského referenčního rámce. Tenhle text jde o patro výš — k otázce, co z nich plyne pro firmu.
Pro HR je totiž použitelná jiná formulace než „Petr má B1″. Mnohem víc řekne věta: „Petr dokáže vysvětlit běžný provozní problém, ale při rychlé diskusi se zahraničním zákazníkem potřebuje podporu.“ S tím se dá pracovat.
Jedna porada, pět různých úrovní
Představme si stejnou situaci. Zaměstnanec sedí na online poradě se zahraničními kolegy, řeší se zpoždění dodávky a moderátor se najednou zeptá: „And what do you think?“ Co se stane pak?
A1: rozumí základům, samostatná pracovní komunikace zatím ne
Zaměstnanec zvládne pozdrav, krátké představení, jednoduchou otázku. Pokud druhá strana mluví pomalu a pomáhá mu, základní komunikace funguje. Jakmile má spontánně vysvětlit svůj názor nebo problém, potřebuje výraznou podporu — nebo se poradě raději vyhne.
Ve výuce: základní pracovní fráze, jednoduché instrukce, krátké reakce a hlavně jistota jazyk vůbec použít.
A2: rutinu zvládne, překvapení ho rozhodí
Na A2 zaměstnanec potvrdí termín, předá jednoduchou informaci, stručně popíše svou práci, vyřídí šablonovitý e-mail. Problém nastane, když se scénář změní: přijde nečekaná doplňující otázka, kolega zrychlí, objeví se neznámé téma. Připravená slovní zásoba najednou nestačí.
Ve výuce: pohotovost, aktivní slovní zásoba, otázky a reakce, poslech různých mluvčích.
B1: dokáže se zapojit a sdělit podstatné
Tady začíná být jazyk pro mnoho zaměstnanců skutečně použitelným nástrojem. Na poradě řekne, v čem je problém, co se už udělalo, co navrhuje dál a proč s něčím nesouhlasí. Nemusí to být elegantní — může hledat slova a myšlenku obejít opisem. Ale hlavní sdělení předá.
To je podstatný moment: zaměstnanec přestává být pouhým příjemcem komunikace a stává se jejím aktivním účastníkem.
Ve výuce: plynulost, vysvětlování problému, telefonování, porady, schopnost obejít chybějící výraz.
B2: na poradě řeší obsah, ne angličtinu
Na B2 zaměstnanec aktivně vstupuje do diskuse, argumentuje, obhajuje řešení, reaguje na námitku, zvládne prezentaci i následné otázky. Jazyk pořád nemusí být bezchybný. Rozdíl je v tom, že většina mentální energie už nesměřuje k otázce „jak to vůbec řeknu?“, ale k otázce „co chci říct?“
Pro řadu rolí s pravidelným mezinárodním kontaktem je to rozumná cílová oblast. Neznamená to ale, že B2 potřebuje automaticky každá pozice.
Ve výuce: specializace — prezentace, vyjednávání, vedení porad, komunikace se zákazníky.
C1: neřeší jen co říct, ale jak to říct
Na C1 umí zaměstnanec pracovat s tónem, jemným nesouhlasem, diplomacií, přesvědčivostí i složitější argumentací. To je důležité tam, kde komunikace sama ovlivňuje výsledek: při vyjednávání, vedení mezinárodního týmu nebo citlivé komunikaci se zákazníkem.
Ve výuce: styl, nuance, přesnost, rétorika, konkrétní profesní situace.
Nejvyšší úrovní rámce je C2. Neznamená ale „rodilý mluvčí“ — rámec ji popisuje jako schopnost rozumět s velkou lehkostí prakticky všemu čtenému i slyšenému a vyjadřovat se velmi plynule a přesně i ve složitých situacích. Pro většinu firemních rolí není důvod stanovovat ji jako automatický cíl.
Jazyková úroveň zaměstnanců: přehled pro HR
| Úroveň | Na poradě | V písemné komunikaci | Kam cílit výuku |
|---|---|---|---|
| A1 | Pozdrav, představení, komunikace jen s podporou | Velmi jednoduchá zpráva podle vzoru | Základní fráze, jistota jazyk použít |
| A2 | Rutinní a předvídatelné situace | Krátký e-mail se známým obsahem | Pohotovost, reakce bez scénáře |
| B1 | Vyjádří názor, popíše problém, navrhne postup | Běžná korespondence, jednodušší formulace | Plynulost, oborová slovní zásoba |
| B2 | Argumentuje, obhajuje řešení, zvládne prezentaci | Samostatně píše i náročnější zprávy a shrnutí | Prezentace, vyjednávání, vedení porad |
| C1 | Volí tón a styl, jedná diplomaticky i důrazně | Píše přesně a s ohledem na adresáta | Nuance, přesvědčivost, náročné situace |
Není to náborová norma ani univerzální seznam pozic. Je to praktický překlad obecného rámce do typických situací — a záměrně v něm nenajdete přiřazení typu „B1 pro techniky, B2 pro obchodníky, C1 pro management“. Potřebná úroveň se odvíjí od konkrétní práce, ne od názvu pozice.
Jakou úroveň tedy zaměstnanec potřebuje?
Tady firmy často začínají ze špatné strany. Nejdřív stanoví „chceme B2″ a teprve potom řeší proč. My bychom postup obrátili. Nejdřív si položte otázku: co má zaměstnanec v jazyce při své práci skutečně dělat?
Potřebuje jen číst instrukce a předávat jednoduché informace? Telefonovat zahraničnímu zákazníkovi a řešit nestandardní situace? Prezentovat před vedením skupiny? Vyjednávat cenu a smluvní podmínky? Teprve pak má smysl určit odpovídající úroveň.
Firma nepotřebuje zaměstnance „na B2″. Potřebuje člověka, který na poradě vysvětlí problém, obhájí návrh nebo vyřeší telefonát. Úroveň je prostředek, ne cíl.
Pořadí, které funguje: role → komunikační úkol → potřebné dovednosti → cílová úroveň. Ne obráceně.
Stejná úroveň neznamená stejného zaměstnance
Představme si tři zaměstnance. Vstupní diagnostika u všech ukáže přibližně B1.
- Konstruktér potřebuje hlavně číst technickou dokumentaci, komunikovat o změnách a několikrát měsíčně se účastnit online technické porady.
- Obchodník telefonuje zákazníkům, prezentuje nabídky a potřebuje pohotově reagovat na námitky.
- Nákupčí vyjednává ceny a dodací termíny a řeší problémové dodávky.
Formálně mají stejnou úroveň. Obsah jejich výuky by ale měl být velmi odlišný — a pokud je posadíte do jedné skupiny s obecnou učebnicí, kurz nebude efektivní ani pro jednoho.
Liší se i profil dovedností. Jeden výborně čte a rozumí e-mailům, ale při telefonátu se zablokuje. Druhý mluví pohotově a nebojí se chyby, ale jeho písemný projev pokulhává. Jedno souhrnné písmeno tenhle rozdíl nezachytí. Pro HR je proto užitečnější informace „rozumí dobře, píše samostatně, ale potřebuje rozvíjet spontánní mluvení“ než pouhé „má B1″.
Ve firmách přitom platí docela spolehlivý vzorec: lidé rozumějí líp, než mluví. Proč tomu tak je a co s tím, rozebíráme v článku Pasivní znalost jazyka ve firmě: proč zaměstnanci mlčí.
Test je začátek, ne celá diagnostika
Pokud má firma rozdělit deset nebo sto zaměstnanců do výuky, potřebuje rychlý a škálovatelný nástroj. U kvalitního rozřazení nás ale zajímají tři věci:
- Jazyková znalost. Slovní zásoba, gramatika, porozumění — to spolehlivě zmapuje vstupní test.
- Aktivní komunikace. Záleží samozřejmě na konstrukci konkrétního testu, ale písemný test zaměřený na gramatiku a čtení přímo neověří, jak se člověk zachová v živém hovoru. K tomu je potřeba krátký ústní rozhovor.
- Reálná potřeba pracovní pozice. Bude psát, telefonovat, prezentovat, vyjednávat, číst dokumentaci?
Bez třetí informace můžeme zaměstnance velmi přesně označit jako B1 — a přesto mu sestavit špatný kurz.
Jak nastavit cíle firemního kurzu
Místo obecného „skupina se má dostat z B1 na B2″ bývá užitečnější definovat konkrétní výsledky.
Po šesti měsících zvládne technik: popsat závadu, vysvětlit její pravděpodobnou příčinu, reagovat na doplňující otázky a navrhnout další postup.
Obchodník zvládne: představit nabídku, zjistit potřeby zákazníka, reagovat na námitku a shrnout další kroky.
Pokud spolu s tím roste i formální úroveň, výborně. Pro firmu má ale větší hodnotu změna výkonu v konkrétní situaci než změna písmene na certifikátu.
Jazyková úroveň zaměstnanců: kolik na to potřebujeme času?
Orientačně platí, že posun o jednu úroveň znamená zhruba 200 hodin řízeného studia (podle odhadů Cambridge English; kumulativně od nuly je to přibližně 350–400 hodin na B1, 500–600 na B2 a 700–800 na C1). Sama Cambridge upozorňuje, že jde jen o vodítko — délku ovlivňuje předchozí zkušenost, intenzita, věk i kontakt s jazykem mimo výuku. A nejde jen o čas na lekci: řízené studium zahrnuje i zadanou práci mezi lekcemi.
Přepočet do firemní reality je přesto užitečný. Dvě lekce po 45 minutách týdně při zhruba 40 výukových týdnech dělají asi 60 hodin za rok. Posun o celou úroveň je tedy dlouhodobý cíl, ne půlroční projekt. Podrobněji se tomu věnujeme v článku Jak dlouho trvá naučit se cizí jazyk.
Důležitější než přesný počet měsíců je ale tenhle závěr: posun o celou úroveň trvá dlouho, posun v konkrétní pracovní dovednosti může být vidět mnohem dřív. Technik nemusí čekat na certifikát s B2, aby se za pár měsíců naučil výrazně lépe popsat závadu.
Tři chyby, které u firem vidíme nejčastěji
- Nadhodnocené požadavky. C1 se objevuje tam, kde role vystačí s dobrým B1 nebo B2. Výsledek: zúžený výběr kandidátů a frustrovaní zaměstnanci, kteří „nikdy nedosáhnou na požadovanou úroveň“.
- Spoléhání na sebehodnocení. Dotazník „na jaké úrovni jste?“ vyplní sebevědomější člověk o stupeň výš a opatrnější o stupeň níž. Rozdíly v jedné skupině jsou pak propastné.
- Úroveň z životopisu nebo ze školy. Maturita z angličtiny před patnácti lety není aktuální informace. Jazyk se bez používání vytrácí — a naopak, někdo se posunul praxí, aniž by absolvoval jediný kurz.
Jazyková úroveň zaměstnanců: jak zjistit, kde jsou vaši zaměstnanci dnes
Dobrá vstupní diagnostika firmě pomůže sestavit smysluplnější skupiny, odhalit rozdíl mezi pasivní a aktivní znalostí, určit realistické cíle, nastavit intenzitu, propojit výuku s pracovní rolí a později skutečně posoudit pokrok.
Právě k tomu slouží jazykový audit zaměstnanců. Orientační představu si můžete udělat i sami přes naše online jazykové testy — berte je ale jako první krok, ne jako hotové rozřazení.
Ve Slůněti jazykovou úroveň nevnímáme jako nálepku, ale jako výchozí bod pro rozhodování. Zaměstnanec se totiž neučí anglicky proto, aby byl B2. Učí se ji proto, aby zvládl něco, co dnes bez pomoci nezvládne.
Cílem firemní jazykové výuky není mít na papíře co nejvíc B2. Cílem je mít lidi, kteří zvládnou cizojazyčnou situaci, jakou jejich práce vyžaduje.
Chcete rozřadit zaměstnance podle jejich skutečných pracovních potřeb?
Zmapujeme výchozí úroveň, pomůžeme definovat praktické cíle a navrhneme firemní jazykovou výuku podle situací, které vaši lidé při práci skutečně řeší. Napište nám přes nezávazný poptávkový formulář.
Doporučené čtení k článku „Jazyková úroveň zaměstnanců: A1 až C1 v praxi“:
Zajímá vás, jak nastavit firemní jazykové vzdělávání efektivně? Přečtěte si tyto články:
- Jazykové úrovně – definice A1 až C2 podle Společného evropského referenčního rámce
- Jazykové úrovně dle Společného evropského referenčního rámce – jak rámec vznikl a co popisuje
- Pasivní znalost jazyka ve firmě: proč zaměstnanci mlčí – proč test a aktivní výkon nejsou totéž
- Jak dlouho trvá naučit se cizí jazyk – horizont posunu mezi úrovněmi
- Školení jazyků ve firmách: 6 trendů z praxe – jak firmy výuku nastavují dnes
- Úspěšní studenti jazyků: 7 návyků, které dělají rozdíl – co rozhoduje na straně samotného studenta
Sledujte nás na LinkedIn a neuteče vám žádná novinka.
Se Slůnětem otevřete dveře novým příležitostem!
NOVĚ: Slůně doučuje – individuální doučování a příprava na zkoušky pro žáky ZŠ a SŠ
Naše služby můžete poptat ještě dnes:
- Chci vědět více o: firemní jazyková výuka
- Chci vědět více o: jazykový audit zaměstnanců a mezinárodní zkoušky
- Chci vědět více o: soft skills kurzy a Gallup CliftonStrengths
- Chci vědět více o: překlady a soudní překlady
- Chci vědět více o: tlumočení
Víte, že umíme 115 jazyků?
Jazyková škola a překladatelská agentura Slůně – váš partner pro všechny jazykové potřeby od roku 1998. Pobočky v Ostravě, Brně, Praze a Plzni.
Kontaktujte nás: Vyberte si nejbližší pobočku zde.
Slůně – váš partner pro komplexní jazykové služby. Od roku 1998. S vámi. Pro vás. Kvůli vám.
Článek „Jazyková úroveň zaměstnanců: A1 až C1 v praxi“ vyšel 26.9.2026. Autor: Petr Pasek, jednatel Slůně – svět jazyků.
