Rozhovor v časopise HR forum, číslo 6/21

Jazykovkám chybí lektoři, zvedá se zájem o třetí cizí jazyk

Petr Pasek je ředitelem jazykové školy Slůně, kterou založil společně s kolegyní Lucií Vlkovou před 23 lety v Ostravě. Později se rozrostla o další tři pobočky – kromě Ostravy působí Slůně v Praze, Brně a Plzni. Jak se podniká v oblasti jazykového vzdělání, jaké problémy tento vzdělávací segment řeší, co změnil covid? O tom si povídáme s Petrem Paskem. Rozhovor vedla Alena Kazdová z časopisu HR forum.

Petr Pasek a Lucie Vlková

Jak se daří Slůněti?

V listopadu jsme oslavili 23 let na­šeho působení na českém trhu. Při této příležitosti jsme bilancovali, co vše se za tu dobu stalo, co jsme zaži­li. Začátek podnikání v jazykovém vzdělávání byl velmi dynamický, v devadesátých let byl o výuku jazy­ků obrovský zájem, lidé měli chuť se učit, protože se otevřely hranice pro cestování i byznys. Královnou jazy­ků v té době byla angličtina, která ostatně zůstává dodnes na špičce zájmu.

Pak přišla v letech 2009-2010 fi­nanční krize, která nás zasáhla dosti razantně. Klienti škrtali náklady na vzdělávání a my jsme tehdy ztratili více než polovinu zakázek. Nejprve nás ani nenapadlo, že by něco tako­vého mohlo přijít, ale vzpomínám si, že jeden signál jsme měli. Učili jsme ve velké automotive firmě v Novém Jičíně a ta nám z ničeho nic zrušila několik kurzů s tím, že v USA mají problémy. Tenkrát jsme si mysleli, že nás se přece to, co se děje tak da­leko, netýká, ale brzy se vše sesypalo jako domeček z karet. Nicméně jsme se po té krizi vzpamatovali a jeli dál. Významné ale bylo, že se v dalších le­tech podařilo na trhu vytvořit jeden subjekt, který zájmy jazykovek za­stupoval – Asociaci jazykových škol.

Ovšem krize, která přišla s covi­dovou pandemií v roce 2020, je glo­bálnější a do jazykové výuky zasáhla mnohem silněji. Museli jsme přejít na online výuku a covid přinesl do našeho byznysu nejistotu. Proto jsme se rozhodli rozšířit své portfo­lio aktivit a produktů o některé nové věci spojené s rozvojem soft skills.

Jak pandemie dopadla na Slůně?

V ČR nám spadlo 80% výuky, jednu dobu se zastavily úplně i překlady, naštěstí se nepropadlo tlumočení. Něco málo z výuky se překlopilo do online, ale i tak je hodně firem, které online nechtějí nebo nemůžou provozovat, ať už z důvodů techno­logického vybavení nebo důvodů personálních. Naděje nastala v létě 2020, kdy se začalo vzdělávání znovu otevírat, ale pak se to zase v říjnu na několik měsíců vše zavřelo. V době dlouhé uzávěry si ale klienti uvědo­mili, že potřebují ve výuce nějak po­kračovat, a tak se oproti jaru 2020 do online výuky překlopilo víc klientů, cca 60 %.

Průběžně s tím jsme řešili restruk­turalizaci firmy. Museli jsme se bo­hužel s některými zaměstnanci kvůli nedostatku zakázek rozloučit a po­týkali jsme se s problémem, že na nás v oblasti kompenzací zaměstna­nosti stát zapomněl. V Asociaci jazy­kových škol je 44 členů, tedy docela silná organizace, která se snažila na MŠMT a ministerstvu průmys­lu problém řešit, ale nepovedlo se. Školství tvrdilo, že jsme soukromí podnikatelé a patříme pod MPO, tam zase nás posílali zpět na školství. Mu­seli jsme si pomoci sami. Hodně nám pomohla Hospodářská komora, která nám poskytovala pravidelné informace o tom, jaká opatření platí a jak se mají dodržovat.

Vy jste jako ředitel Slůněte už před pandemií žil v Brazílii. Jak jste se tam ocitl?

Před lety jsem si slíbil, že jako ředitel jazykové školy půjdu příkladem a na­učím se ještě třetí jazyk. Vybral jsem si portugalštinu. Brazílie mě vždyc­ky přitahovala, byl jsem tam před 12 lety a velmi rychle jsem pochopil, že když tam budu mluvit jen anglicky, tak tu zemi a její mentalitu nepoznám do hloubky. Zároveň mě vždy lákalo akademické prostředí, a tak jsem před 4 roky začal na brazilské univerzitě v městě Salvador, ve státě Bahia, stu­dovat doktorát. Salvador je oblast, kde nikdo nemluví jinak než portugalsky. Žiji tam tedy sám jako cizinec s původ­ními obyvateli, což má ale pro cizince velkou výhodu, že se jazyk naučí daleko rychleji. Navíc je to zajímavé i z hledis­ka kultury, mentality, a hodnot. Díky jazyku můžete lidi a jejich zemi lépe chápat. Moc mě to v Brazílii bavilo. Ale loni v březnu mě tam dostihla covidová pandemie.

Petr Pasek

Co to pro vás znamenalo?

Všechno se najednou zavřelo, na uni­verzitě nebyla ani distanční výuka, pro­tože v Brazílii jsou veliké sociální roz­díly, chudší studenti nemají své vlastní počítače a ani vybavení, takže by byli ve studiu diskriminování. Brazilci chtěli být féroví, proto se studium přerušilo a o rok posunulo. Pro mě bylo nejhor­ší, že jsem v tu dobu nemohl z Brazílie odletět domů, protože nic nelétalo. Musel jsem tam zůstat. Připadal jsem si jako v pasti. Kompletně jsem tak přišel o svobodu a uvědomil jsem si, že je to vůbec to nejhorší, co se vám může stát. Dost mě to frustrovalo.

Pozitivní, aspoň z akademického po­hledu byl čas, který jsem tak získal na psaní doktorské práce. Pláže se zavřely, nikam se nemohlo, tak jsem psal, psal a psal. Ale pak nastal další problém, že moje profesorka mi nedávala žádnou zpětnou vazbu, nevěděl jsem, zda v tom psaní jdu správným směrem, nebo bloudím. Absence zpětné vazby mou frustraci dál zvyšovala.

Ale asi jste na dálku musel řídit Slůně, vaši jazykovou školu v Česku, jak to fungovalo?

Na dálku jsem řídil firmu i před pan­demií, což byla výhoda, protože jsem zkušenost s prací na dálku už měl. Na­štěstí mám úžasnou kamarádku a ko­legyni v jednom: Lucku Vlkovou, která byla ta hlavní, která Slůně řídila z naší ostravské centrály. Dokonce, když jsem odjel poprvé do Brazílie, tak si většina mých spolupracovníků ani nevšimla, že se ozývám z jiného kouta světa. Až jednou se jedné kolegyni zdál divný ča­sový posun v mailech, které jsem posí­lal. To je jedna z nejdůležitějších věcí, s níž při práci napříč kontinenty a ča­sovými pásmy musíte počítat. Ale dnes je to denní chleba každého manažera, který pracuje v mezinárodním týmu.

Vrátím se k době před 23 lety. Proč jste se po škole pustil do podnikání právě v jazykovém vzdělávání?

Mě, stejně jako kolegyni Lucii Vlko­vou, jazyky bavily, a navíc jsem věděl, že se nechci po škole nechat zaměst­nat, že budu podnikat. K tomu mě přivedla zkušenost ze stáže v USA, kde jsem se nadchnul americkou atmosfé­rou podporující podnikání. Oslovilo mě to natolik, že jsem to chtěl zkusit doma. V devadesátých letech prožíva­lo jazykové vzdělání velký boom, a tak jsme se s Lucií rozhodli pro založení jazykové školy. Měli jsme vizi kultivo­vat jazykové vzdělávání v Česku a po­máhat lidem, aby se co nejefektivněji učili cizí jazyky. Tento cíl mám pořád. Na počátku Slůněte měli lidé největší zájem o angličtinu. Dnes už je anglič­tina standard a k tomu, abyste v řadě profesí uspěli, potřebujete druhý nebo i třetí jazyk.

Jak poznamenala pandemie byznys vaší jazykové školy, co jste změnili?

Vždy jsme měli tři nohy – výuku, pře­klady a tlumočení. V pandemii jsme přidali čtvrtou nohu – soft skills – ré­toriku a výuku prezentačních doved­ností.

Proč zrovna rétorika a prezentační dovednosti?

Při online výuce jsme si uvědomili, jak důležitá je komunikace, jak se liší od té prezenční a jak málo komunikaci v uče­ní online zvládáme. Zjistili jsme, že lidi se neumí správně vyjadřovat a prezen­tovat. Je to prostě jiné, než když s ně­kým jednáte naživo, kdy vám pomáhá mimika, řeč těla, vzájemná chemie. Rétorika zlepšuje komunikaci, proto jsme ji zařadili do našeho portfolia produktů.

Vlaďka Hagenová

Jaké byly trendy v jazykovém vzdělávání před covidem a co covid změnil?

Před pandemií v době konjunktury firmy měly peníze a velká řada z nich investovala do jazyků a výuku vnímala jako investici a zajímala je její efektivi­ta. Chtěli vědět, co zaměstnanec umí, co se naučil, chtěli kontrolovat docház­ku, chtěli osobního lektora. Pak byly firmy, které jazyky dávaly jako benefit v rámci cafeterie a záleželo na zaměst­nanci, co si vybral. Takže doba před covidem jazykové výuce přála.

Když přišel covid, situace se obrá­tila. Nešlo už o to, zda jazyky ano, či ne, ale o to, že je to položka, která se v rozpočtech, když se šetří, škrtá mezi prvními. My jsme v covidu například ztratili jednoho velkého zákazníka v Plzni, který nám ze dne na den škrtl dvě stě kurzů.

A samozřejmě s covidem přišla onli­ne výuka, museli jsme úplně jinak kur­zy připravovat, vybavit se moderními technologiemi, naučit naše lektory dovednostem, jak online učit, sezná­mit je s online platformami a s tím, jak komunikovat se studenty, aby udrželi jejich pozornost, jak zadávat úkoly, jak je hodnotit, převáděli jsme učebnice do online podoby atd. Mimochodem docela nám pomohlo při komunikaci s lektory i studenty to, že jsme byli v ČR kdysi první, kdo používal pro porady v našem týmu Skype.

Už před covidem byl nedostatek lektorů, jaká je situace nyní?

To je dlouhodobý problém ve všech ja­zykových školách napříč segmentem a covid to ještě zvýraznil. Podepisují na tom tři věci. 1. Hodně lektorů z dů­vodu jistoty práce i dobrého výdělku se nechalo zaměstnat ve státní správě, kde jazykáři chyběli, 2. Hodně lektorů si uvědomilo, že když se chytnou na on­line a jsou si sami schopni sehnat zakáz­ky, tak mohou dělat sami na sebe poho­dlně z domova, mohou učit kohokoliv v ČR, ale i v cizině z domova. 3. Inflace jde nahoru a lektoři si říkají o vyšší ho­noráře (třeba o 20 % nebo 30 %).

Dopad covidové doby se projevuje i v tom, že máme skupinu lektorů, kte­rá už nechce učit prezenčně. Vybírají si smluvně jen online výuku. A pak jsou i tací, kteří chtějí učit hybridně – dva dny prezenčně, tři dny online a ještě si k té prezenční výuce vybírají jen urči­tou lokalitu, nechtějí ztrácet čas dojíž­děním. Takže zvedáme sazby, budeme muset zdražovat kurzy, a navíc některé lokality jsou pro nás nedostupné, pro­tože tam nedostaneme lektora. To vše klientům vysvětlujeme a naštěstí mno­zí z nich to chápou a společně hledáme optimální řešení.

Je vůbec možné ještě někde lektory najít?

Máme lektory, které si držíme, máme lektory, kteří učí i jinde, je to různé. Ale naštěstí máme velký byznys, který nás drží, a to je tlumočení. Pomohly nám velké tlumočnické akce v zahraničí. To fungovalo během celého covidu třeba na stavbách, to se nezastavilo. Zajímavým trendem se stalo tlumoče­ní ve výrobních firmách, kde pracují cizinci – Ukrajinci, Filipínci, Rumuni, s nimiž musí manažeři a mistři celý den komunikovat prostřednictvím našich tlumočníků. To nám velmi pomohlo.

O jaké jazyky je největší zájem?

Obecně vede angličtina, ale mezi ostat­ními jazyky existují regionální rozdíly, které zaznamenávají naše pobočky. Na­příklad v Plzni vede němčina, v Praze je to všehochuť, před covidem byla v TOP5 čeština pro cizince. Mezi TOP5 dlouhodobě patří i španělština a rušti­na. Zájem o exotické jazyky není velký, přesouvá se spíše k překladům.

Vrátím se k novým aktivitám, o které jste rozšířili své portfolio služeb. Můžete je víc představit?

Už před pandemií jsme zvažovali, o co naše služby obohatit. Jazykové vzdě­lávání je specifická forma komunika­ce my ji chtěli obohatit o vzdělávání v měkkých dovednostech. Tak jsme zavedli kurzy rétoriky a prezentačních dovedností. Máme výbornou interní lektorku, která se tomu věnuje. Dostá­váme na její výuku skvělé zpětné vazby, které oceňují, že dokáže spojit rétoriku, tedy umění mluvit, s byznysem.

Například máme klienty, kteří v ré­torice chtějí rozvíjet své obchodníky. Zjistili totiž, že když i výborné ob­chodníky, kteří vždy plnili plány a byli mistry ve vyjednávání naživo, strčíte za obrazovku, tak neví, jak na to. V na­šich kurzech rétoriky a prezentačních dovedností je to učíme. Třeba je učíme, jak artikulovat, jak vystupovat před ka­merou, když se streamuje, jak pracovat s dechem. Naše lektorka s nimi dokáže natrénovat individuálně jakýkoliv pro­jev, aby působil přirozeně a autenticky, i když zní z obrazovky.

Nabízíme základní službu, kterou nazýváme Rétorická klouzačka, kdy vám během 5 hodinového seminá­ře řekneme, v čem se můžete zlepšit a nabídneme k tomu trénink na míru. Poskytujeme také individuální pora­denství a trénink pro přípravu pro­jevů a vystoupení ve firmě, na konfe­renci apod. Uvažujeme o podobných seminářích a trénincích v rétorice i v cizích jazycích.

Rozhovor vyšel v časopise HR forum, číslo 6/21, v prosinci 2021.