Důležitost cizích jazyků dnes nikdo nezpochybňuje. Angličtina je už téměř nutností a znalost druhého či dokonce třetího cizího jazyka nespornou výhodou. Chceme být světoví a moderní a někdy přitom zapomínáme na to, že to, jak ovládáme češtinu, je neméně důležité. V čem Češi nejčastěji chybují?
1. Čárky
Čárky mnohým z nás přivodily perné chvíle nejen při diktátech a větných rozborech ve škole, ale i v profesionálním životě v dospělosti. Není přitom zrovna žádoucí pravidla zjednodušovat ani čárky sázet, jak nás napadne, protože často rozhodují o smyslu věty. Díky čárkám jsou také dlouhá souvětí přehlednější a čitelnější. A když se soustředíme na správné psaní čárek, zamýšlíme se více nad textem samotným, jeho významem a vyzněním, což může přispět k lepší celkové kvalitě textu.
2. Mě/mně
Zájmeno „já“ je jedno z nejčastěji používaných, přesto dokáže potrápit. Je třeba myslet na to, že krátká forma „mě“ se používá v 2. a 4. pádě a delší forma „mně“ ve 3. a 6. Pomůcek pro zapamatování tohoto pravidla existuje mnoho, stačí si tedy vybrat tu, která vám vyhovuje nejlépe.
3. S/z
Shlédnout nebo zhlédnout? Známý chyták, na který se nachytá plno těch, kteří už dávno nejsou školou povinní. U většiny případů nám může pomoci pravidlo, že „s“ vždy vyjadřuje směr (dohromady, shora dolů), zatímco předpona „z“ indikuje změnu stavu. Nebyla by to ovšem čeština, kdyby i zde neexistovaly výjimky (např. spálit), které si prostě musíme zapamatovat.
4. Bysme/byste
V mluveném projevu „bysme“ používá téměř každý, do písemného neformálního projevu však nepatří. Jediným správným tvarem je „bychom“. Objevují se i patvary „by jsme“, „by jsi“ a „by jste“ – správně je pouze „bychom“, „bys“ a „byste“.
5. Cizí slova
Cizí slova v psaném projevu mohou být poměrně efektní. Nebo snad efektivní? Kýžený efekt se každopádně trochu míjí účinkem, pokud v nich děláme chyby. Standardně se chybuje i ve slově standardní, které se píše pouze s „d“. Standarta označuje pouze vojenský prapor nebo např. prezidentskou standartu. „Pernamentní“, „permanentka“ a další tvary jsou chybné – správně je jen „permanentní“. Poměrně oblíbené je teď také slovo „protežovat“, které pochází z francouzského „protégé“ (chráněnec). Můžeme se koneckonců stále setkat i s českou obdobou „protežé“, i přesto bývá ale „oblíbenou“ chybou nesprávný tvar „protěžovat“.
