Čeština není rozhodně jednoduchým jazykem. Její gramatika dělá v některých oblastech vrásky na čele i samotným Čechům, natož pak cizincům.
Čeština a její složitost může cizince odrazovat. Když se již do její výuky pustí, nejprve bojují s výslovností. Každý to má trochu jinak, podle toho, jaký je jeho rodný jazyk a jaké další jazyky umí. Většinou však všem dělají problémy dlouhé a krátké samohlásky („být“ a „byt“), rozdíl mezi „e“ a „i“ („lid“ a „led“) dále český přízvuk na první slabice. A pak samozřejmě „ř“ – to umí dobře vyslovit málokdo.
Po pár týdnech už znají docela dost slovíček a nějaká základní gramatická pravidla. Přesto mohou mít oprávněněný pocit, že je to čím dál komplikovanější. Např. při objednávání v restauraci řeknou jedno pivo, ale pokud jich tam sedí víc, tak dvě už jsou piva a pět dokonce piv! Pokud mají chuť na kávu, musí vědět, že je to „Dám si kávu“ a ne „káva“. A i když znají slova „mléko“ a „cukr“, neznamená to ještě, že svou kávu dostanou takovou, jakou ji chtějí, protože „s cukrem“ a „s mlékem“ je to úplně jiné než „bez cukru“ a „bez mléka“. Nemluvě o tom, že častěji se setkávají s nespisovným tvarem „mlíko“, a to zní zase úplně jinak.
Motivace je důležitá
Všichni chtějí vysvětlení, chtějí pochopit proč to tak je a jak to funguje. Když ale začnete vysvětlovat složitě pravidla, koncovky pádů a další, může to být cizince demotivující. Jedna z mála věcí, která v češtině docela jednoduchá je, je minulý čas. To bývá pro studenty docela dobrý motivační moment. Když se naučí minulý čas, najednou toho umí říct tolik…o tom co dělali minulý týden, kde byli na dovolené…
Pilní studenti by se po třech letech pravidelného studia měli dopracovat na úroveň B1, tedy středně pokročilí. Tak pojďme do toho!
Pokud zvažujte kurzy češtiny pro cizince, ozvěte se nám, rádi vám pomůžeme.
